Nová próza Jindřicha Zogaty směřuje k propojení jeho dřívější a dnešní poetiky, jeho včerejších a dnešních témat. Básník a prozaik zde využívá obou pólů svého talentu, aby v směšnohrdinské skladbě, alegorii a varujícím podobenství, humoru vyplývajícím často z jazykových novotvarů i sžíravé satiře sklenul oblouk nad naším rozporným světem, opíraje se současně o dávnověké alegoricko-parabolické tradice.