Kniha vzpomínek českého tovaryše, Josefa Pšeničky, představuje ze sociálněhistorického hlediska důležitý pramen pro výzkum všedního dne a životních podmínek vandrovních v 19. století a v první třetině 20. století. Ve své autobiografii, psané svérázným pravopisem, mísí Pšenička nářeční prvky a obecnou češtinu s interferencemi s němčinou ve všech jazykových rovinách. Čtenář díky knize může nahlédnout vývoj lidského vědomí a historii jednotlivce, jedné rodiny nebo určitého společenství.

Vyšlo dvojjazyčně v české a německé mutaci.