Berlín před pádem Zdi a pan Lehmann za barem, Jaroslava Haladová, www.knihozrout.cz, 2. 8. 2010

Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude docela nuda. Dvě stě stránek o ne příliš ambiciózním třicátníkovi, co dělá za barem, jednou v noci potká psa, jednou ráno mu zavolá matka a jednou dopoledne se zamiluje. Příhody, jakých se denně odehrají tisíce. Ne každý je ale umí podat tak vtipně, jako Sven Regener, a ne všechny se navíc dějí na tak specifickém místě v tak podivné době, v Západním Berlíně těsně před pádem Zdi.

Bestseller Herr Lehmann, kterého se jen v Německu prodalo přes milión kusů a který si můžete od loňska přečíst i česky pod názvem Ještě jedno, pane Lehmanne, vznikl z jedné krátké povídky. Je kolem čtvrté ráno, celý Berlín spí a na opuštěné ulici proti sobě stojí chlápek a cizí, nepřátelsky naladěný pes. Je to situace jako z džungle, ale Frank Lehmann, barman vracející se po šichtě domů, rozhodně není neohrožený lovec. Spíš přecitlivělý intelektuál, milovník slovních hříček a absurdních myšlenkových konstrukcí. Se psem zapřádá bizarní rozhovor a jako správný kladný hrdina nakonec zvítězí, když věrný svoji profesi psa opije whiskou, kterou si z práce nese domů.

Povídka ležela Svenu Regenerovi, zpěváku a textaři populární německé kapely Element of Crime, doma v šuplíku asi osm let. Celou dobu prý na pana Lehmanna myslel, rozvíjel jeho vlastnosti, bavil se jeho způsobem myšlení, představoval si, jak se bude chovat v různých situacích. A nakonec o něm napsal román. Vyšel v roce 2001 a jak se ukázalo, čtenáře nenudil ani trochu.

 

Chlápek od vedle

Za část úspěchu jistě mohou dnes už exotické reálie. Frank dělá v jednom z barů Západního Berlína, uzavřeného města, odděleného od zbytku demokratického Německa dvěma státními hranicemi. Třicetiny slaví 9. listopadu 1989. Regener ale nehraje jen na nostalgickou strunu, Berlín v knize funguje jako přirozená kulisa hlavního děje, kterým je všední život pana Lehmanna. Jistě takových typů za barem nebo před ním postávají i dneska nejen v Německu stovky. Přemýšlivých chlápků, co se vyžívají v do absurdity hnaných debatách o nesmyslech, svoje rodiče mají nejradši, když jsou pěkných pár set kilometrů daleko, a potěší je, když jejich slečna něžně chrápe. Občas vám lezou na nervy, ale v podstatě je nemůžete nemít rádi. Navíc, když víte, že jsou vlastně v lecčems tak trochu jako vy. Když pana Lehmanna vzbudí po ránu zbytečně časným telefonátem jeho matka, on se s ní dá do křížku a trochu se stydí, že na ní křičí, vy mu fandíte a přitom se stydíte taky, protože sami tak dobře víte, o čem je řeč…

Berlín, autenticita, výborné dialogy, sympatický hrdina. V receptu na knižní hit chybí ještě jedna podstatná ingredience a tou je vtip. Regener vás donutí smát se nahlas v metru. Dopřeje vám ten komfort výborně se pobavit a přitom neztratit tvář distingovaného intelektuála čtoucího moderní příběh z mekky alternativní kultury.

Dnes by bylo panu Lehmannovi padesát jedna let. Byl by to nejspíš postarší pupkatý strejda a třeba by měl vlastní hospodu nebo děti. Tak ale svého hrdinu Sven Regener vidět nechce. Sice mu věnoval další dva romány, Neue Vahr Süd a Der kleine Bruder, v obou ho ale bere časem nazpátky, na vojnu a do rodných Brém v době dětství. Bylo by milé, kdybychom se mohli přidat i my a další příběhy pana Lehmanna si také přečíst česky.