Velice zvláštní a pozoruhodná knížečka, ten Architekt ledových snů. Jedná se o smyšlený příběh židovského architekta Jákoba Levinského, který proslul tím, že své zámky a paláce staví výhradně z ledu. Celá kniha se odehrává v kulisách první poloviny 20. století a údajně vymyšlený architekt se setkává s celou řadou osobností, které skutečně existovaly. Fakta a fikce se proto překrývají tak, že jen umění a historie perfektně znalý čtenář může rozlišit jedno od druhého.
Autorem tohoto nevšedního počinu je francouzský spisovatel Marc Petit (1947), vzděláním germanista, který již mnoho let přednáší německou literaturu na univerzitě v Tours a příležitostně z němčiny také překládá. Petit pravidelně jezdí do vzdálených zemí, aby poznal i jiné kultury a zvyky. V poslední době se ale intenzivně věnuje své vlastní literární činnosti. V seznamu jeho prací figurují básně, eseje a hlavně próza: soubory kratších próz a povídek i rozsáhlejší romány (například Morenada, Uroboros nebo Obří trpaslík). Českým čtenářům se ale Marc Petit představuje poprvé svou dosud nejúspěšnější knihou Architekt ledových snů.
"Velmi zajímavou produkcí se vyznačovalo na počátku devadesátých let malé francouzské nakladatelství Editions de l'Aube. Tehdy v něm vycházela nejen kvalitní překladová literatura, mj. i několik knih od českých autorů (V. Havel, J. Mucha), ale i pozoruhodná díla původní. Několika spisovatelům zde byla nabídnuta dokonce možnost sepsat fiktivní životopis, s jedinou podmínkou, že jejich text nepřesáhne sto stran. Jedním z oslovených byl tehdy i Marc Petit..." To je tedy příběh Architekta ledových snů uvedený na přebalu knihy, příběh Jákoba Levinského, stavitele, který se rozhodl zanechat svůj umělecký otisk ve sněhu a ledu.
Kromě samotného životopisu Levinského je kniha i přes svou štíhlost plná odkazů na umělecké záležitosti od malířství až po literaturu. Je to částečně také úvahový text, jehož autor si klade otázky o smyslu a pomíjivosti umění, o postavení umělce ve společnosti, o momentálním vývoji politické situace. Příběh se tedy dá klidně označit za takovou "kulturní bombu", prostě napěchovaný informacemi a úvahami, které ocení všichni milovníci umění. Ale myslím, že příběh si užijí i ti, co neznají Maleviče nebo skupinu Dada. Pořád je to přece jen nejvíc příběh muže, který dokázal vytvořit neobyčejné umění z ledu a sněhu, a to vlastně jen proto, že se jednoho dne jako malý kluk úplně ponořil do stavby svého iglú.
Opravdu mě zamrzelo, že životopis je jen fiktivní a Jákob Levinský nikdy doopravdy neexistoval - totiž to, co podle Marka Petita vytvořil, bylo zkrátka nádherné. Spisovatel dopodrobna popsal každičkou Levinského ledovou stavbu do všech detailů, zkrátka jako bezchybné umělecké dílo. Nikdy neopomenul říct, co stavba znamenala, jaká byla její trvanlivost, co vyzařovala. Z Petiho vyprávění máte pocit, že ty úžasné paláce dodnes stojí někde v ruské pustině. Já vím, že z realistického pohledu je to asi nemožné, postavit palác z ledu, se zahradou a se vším ostatním příslušenstvím, kde se dá normálně chodit a bydlet, ale autor vše popisuje s takovou samozřejmostí, že mu to prostě věříte. Navíc díky tomu, jak zkušeně do příběhu míchá i nejrůznější historické postavy a události, nabírá kniha na věrohodnosti a vy po dočtení máte jen chuť kliknout na google, zadat Jákob Levinský a prohlédnout si ty jeho pohádkové stavby alespoň na internetu. :)
Architekt ledových snů je psán velice sympatickým jazykem, v němž se dialogy objevují spíše sporadicky. Celý příběh je vyprávěn retrospektivně, z pohledu samotného architekta. "Problém" v podobě zadané podmínky pro vydání knihy - maximálně 100 stran - vyřešil Petit velice originálně. Aby se někomu náhodou nezdálo, že je autobiografie na svůj žánr příliš krátká nebo stručná, vymyslel to následovně: Levinský sepisuje svůj příběh noc před svým odjezdem do Majdanku (koncentračního tábora), proto musí psát rychle, aby svůj život stihl vložit na papír dřív, než si pro něj přijdou. Je tedy logické, že stihne zaznamenat jen to nejdůležitější ze svého života (nebo spíš to, co jemu osobně přijde důležité) a nemazlí se s každou nepodstatnou situací.
S tím vlastně souvisí i to, co bych příběhu chtěla vytknout - chybí mi zkrátka nějaká ta romantika, která pro Levinského byla právě takovou druhořadou záležitostí. Nemám na mysli cituplný doják a'la červená knihovna, ale nějakou opravdickou, velkou lásku, která pohne nebem i horami. Ačkoli se Levinský zmiňuje o dvou ženách, které v jeho srdci měly své místo, nezdálo se, že by k nim nějak extra vzplál - nebo to přinejmenším nebylo uvěřitelné. Taky na můj vkus bylo těch ledových pokladů (rozuměj - Levinského paláců) v knize poměrně málo. Jak už jsem zmiňovala, Petit je dokázal popsat velice zdařile, přesto by mi ale nevadilo, kdyby jich bylo v příběhu mnohem víc. Jenže pak už by to možná byla víc než autobiografie kniha pohádkového rázu... Takže je asi dobře, že se Petit nenechal unést, jak bych se nejspíš nechala já. Díky tomu se to všechno zdá realistické a opravdové.
Architekt ledových snů je každopádně výjimečnou knihou. Určitě byste ji neměli nechat bez povšimnutí.
Hodnocení: 4/5
Architekt ledových snů (Architecte des glaces)
fiktivní autobiografie
Autor: Marc Petit (Francie)
Překladatel: Karel Tabery
První vydání: 1995