Tenhle tlustý, mnohovrstevnatý román jsem si vlastně vybrala kvůli názvu. Beatles. I když jsem věděla, že to o nich tak docela nebude. Nakonec to o nich ale bylo víc, než jsem doufala. Knihu jsem si vybrala v norské edici nakladatelství Doplněk, kromě tohoto románu už jsem na mém blogu z této edice napsala recenzi na Tíhu sněhové vločky od Thorvalda Steena. Je až překvapivé, kolik mají oba norské romány společného. Ač se jedná o jiné spisovatele, oba dva děj svého románu situují k Holmenkollenu a Gaustadu, navíc jedna velice důležitá postava se v obou dvou knihách jmenuje Nina.
Stylově se ale v mnohém liší. Zatímco Steen napsal velmi dojemný příběh o nemocném chlapci, Lars Saabye Christensen (21. září 1953) popisuje dramatický příběh hned čtyř hlavních hrdinů, kteří se občas chovají tak, že byste nad nimi rozhodně slzičku neuronili, spíš je pořádně profackovali. Každopádně co se týče autora, patří mezi nejpopulárnější norské beletristy. Debutoval v roce 1976 sbírkou básní Příběh o Gly a od té doby napsal nejen řadu úspěšných románů (kromě Beatles například Poloviční bratr), ale také povídek, divadelních her a sbírek poezie. Jeho knihy se většinou odehrávají v Oslu padesátých až šedesátých let a vyznačují se jemnou sentimentalitou, s občasnými záchvěvy laskavého humoru. Na svém kontě má již řadu cen, například cenu Severské rady za literaturu.
Zatímco v Norsku kniha Beatles poprvé spatřila světlo světa již v 80. letech, v České republice se objevila až v roce 2009. Zatímco v Norsku kniha platí za klasiku, která se objevuje na školních seznamech povinné četby, v Čechách jde v podstatě ještě i teď o novinku, kterou zná jen málokdo. A když už se někomu dostane do ruky, čeká, že bude vyloženě jen o Beatles, ne o čtyřech klucích, kteří považují Beatles za své největší hrdiny, dokonce tak velké, že je tato skupina provázela celým mládím a představovala pro ně záchytný bod v dobách největší krize. Každopádně při čtení vám fakt, že Beatles neznáte, neslyšeli jste jejich písně a nevíte, jak to s nimi bylo, bude jen na škodu a pravděpodobně si čtení tolik neužijete. A nejde jen o Beatles. Jde taky o Jima Morrisona, Herman's Hermits, Manfred Mann, Beach Boys, Rolling Stones a další. Ale o Beatles nejvíc. Protože podle hitů od nich jsou nazvány kapitoly v knize, od I Feel Fine k Love Me Do. Protože hlavní hrdinové si občas říkají jmény členů skupiny: Kim (Paul), Gunnar (John), Seb (George) a Ola (Ringo). Protože když si tihle kluci sednou a pouštějí si jejich desky a vy jste tu písničku nikdy neslyšeli, tak nepochopíte, proč říkají, že zrovna teď cítí vztek, zlost, lásku, zklamání.
L. S. Christensen je velice dobrý spisovatel. Upřímně, nečekala jsem, že by mě mohl prakticky neznámý norský román tak nadchnout. Prostřednictvím Kima, jednoho z přátel, se čtenářovi poměrně rychlým tempem odvíjí celých sedm let, za kterých čtyři malí kluci vyrostli v muže. Kim začíná vyprávět v době, kdy Beatles vystoupali na vrchol své popularity, a končí slavným norským referendem o vstupu do EHS. Během těch sedmi let navíc nesledujeme jen životy Kima, Ola, Gunnara a Seba, ale také samotné Norsko, jeho vývoj a zásadní historické události, se kterými mnohdy hlavní hrdinové a jejich rodiny nesouhlasí a leckdy to dávají okatě najevo. Bavilo mě třeba sledovat odlišné vnímání komunismu v Norsku a u nás v tehdejší době, dokonce je tu zmíněna i srpnová intervence do Československa a rozdílné názory na ni.
Chronologické romány o životě jednoho nebo i více lidí se mi většinou líbí i proto, že můžu srovnávat, jak na tom byli dřív, na začátku a jak jsou na tom na konci knihy. Ze čtyř nejdůležitějších postav, z malých nevinných kluků, kteří měli Beatles rádi prostě proto, že dobře zpívali, kteří chtěli založit skupinu The Snafus a jejich největší starostí bylo, jestli vyhrají ve fotbalovém turnaji, se stali velice odlišní lidé, pro něž byla hudba nejen únikem od všedních starostí, ale také jí vyjadřovali své názory a pocity. I když je Kim vypravěčem celého příběhu, Christensen proto nezanevřel na ostatní tři přátele a vykreslil je se stejnou pečlivostí jako Kima. Nebudu zde prozrazovat jejich životní úděly, protože byly leckdy velmi překvapivé a já osobně se vždycky raději nechám překvapit, než abych četla knihu s vědomím, že vím, co se v ní přihodí. Můžu ale prozradit, že osudy všech čtyř hrdinů jsou velmi barvité a občas až neuvěřitelné.
Hlavním protagonistou ale stále zůstává Kim Karlsen, postava ze všech nejkomplikovanější, která stále hledá svůj životní úděl i dlouho potom, co se zdá, že jej jeho zbylí přátelé už dávno našli. Také jeho milostné peripetie se zdají být těmi nejsložitějšími (neustále proplouvá mezi dvěma dívkami, přičemž je tragikomicky přistižen bývalou přítelkyní se současnou a poté i naopak). A vůbec, je to i chronický lhář, který je neustále provázen absurdními situacemi (příklad za všechny: spoustu dní se usilovně šprtá na zkoušku a když na ni dorazí, zjistí, že se na ni zapomněl přihlásit) a na rozdíl od svých souputníků tento antihrdina naprosto postrádá jakoukoliv předvídatelnost. On ani jeho autor nejsou předvídatelní. Christensen umí člověka překvapit, často se situace odvíjí přesně opačně, než čtenář očekává. Například takový incident s vyloupenou bankou - skoro polovinu knihy jsem měla jasno v tom, kdo to provedl, ale v samém závěru se ukázalo, že to byl někdo úplně jiný. A kupodivu to najednou dávalo mnohem větší smysl. Navíc to nebyla jediná věc, která se vyjasnila teprve v závěru - a všechno to do sebe krásně zapadalo jako nějaká skládačka.
Román je také plný metafor, symbolů (s Ninou si Kim vždy spojoval jablka, dále je tu i Kimův znetvořený prst), nostalgického sentimentu a leckdy až naturalistické syrovosti. Čtveřice přátel se totiž nebrání alkoholu nebo experimentům s drogami, zároveň však ale třeba takový Kim neváhá bránit svého kamaráda, který je lynčován za to, že se přiznal k homosexualitě. A co víc - čtveřice ví, že se vždycky mohou spolehnout jeden na druhého. Občas si sice navzájem "trochu" lžou nebo se "trochu" okrádají, svým způsobem ale stále drží při sobě a jsou si rodinou, když jim jejich vlastní rodiny nerozumí.
Beatles je román o přátelství. O přátelství, které přežije všechno na světě, proto je závěr optimistický, přesně takový, jaký jsem si přála, dalo by se říct velice dojemný, a přitom zároveň realistický a trochu bolestný. Myslím si, že román Beatles by si rozhodně zasloužil, aby se o něm u nás dozvědělo co nejvíc lidí. Výborná kniha od začátku do konce, s perfektně vygradovaným dějem a překvapivým závěrem, napsaná lehce a výstižně, se přece nevidí každý den.
Hodnocení: 5/5
Beatles
román
Autor: Lars Saabye Christensen (Norsko)
Překladatel: Jarka Vrbová
První vydání: 1984