Nejvýraznější osobnosti politické filozofie z Brna, chartistovi, disidentovi i ministrovi nyní vyšla sbírka esejů.
Ačkoliv se v roce 2012 zesnulý chartista, poválečný komunista i vysokoškolský pedagog marxismu-leninismu, jedna z nejvýraznějších postav obrodného procesu v roce 1968, vězněný disident a polistopadový
ministr Jaroslav Šabata zapsal opravdu nesmazatelně do dějin této
země, za jeho života jeho vlastní texty prakticky nikdy a nikde nevyšly.
Kromě dvou knih rozhovorů, kde se politolog ocitl v roli zpovídaného, a kromě textů přátel na jeho adresu byl totiž tento rodák z jihomoravských Dolenic hlavně praktickým politikem.
Co do písemného projevu proslul tedy zejména svými, i z vězení propašovávanými, dopisy různým světovým představitelům, kde analyzoval politickou situaci u nás i v Evropě. A pak také texty nejrůznějších disidentských petic a provolání, u jejichž zrodu pravidelně stál.
Politologické eseje sebrané do knihy I Marx i Havel, které rok po
jeho smrti shromáždili a v brněnském nakladatelství Doplněk (za
podpory Masarykovy demokratické akademie) vydali editoři Patrik
Eichler a Jakub Patočka, pocházejí z let 1990 až 2010.
Ačkoliv se Šabatův do mnoha podrobností rozbíhající text a svébytný
jazyk s mnoha typickými úslovími nečte právě snadno, jeho eseje
rozhodně nejsou nudné. A kromě někdy naprosto novátorských
pohledů levicově orientovaného člověka na situaci či problém přinášejí i historicky velmi cenný materiál. Jaroslav Šabata totiž skutečně
prošel ohnisky většiny popisovaných událostí jako jeden z jejich
hlavních aktérů, pokud ne ten vůbec nejzásadnější.
Můžeme se tedy seznámit s jeho laskavými, ale analyticky neuhýbavými pohledy na dění při obrodném procesu a nástupu normalizace konce
60. a počátku 70. let u nás, na dění v disentu i kolem Charty 77, při
Šabatových vizionářských snahách po sjednocení Německa a Evropy,
ale i při sametové revoluci v roce 1989 a konečně také při rozpadu
Československa v první půlce 90. let.
Jako přílohy jsou zde texty jeho zásadního dopisu o novodemokracii
z roku 1983, takzvané Pražské výzvy, kterou disidenti adresovali
v roce 1985 mírovému kongresu, dále manifest Hnutí za občanskou
svobodu Demokracii pro všechny z října 1988 a také velmi pěkná osobní vzpomínka na Jaroslava Šabatu v doslovu Petra Pitharta.
Přemýšlivý čtenář, který neodbude košatou osobnost selského synka
vychovaného v katolické rodině jako „toho komunistu“, má v knize
I Marx i Havel výjimečnou možnost seznámit se prostřednictvím jeho
textů s naprosto nekonformním myšlením a neuhýbavými názory.