Nikdy se nepouštěj moc hluboko. Pak se nedostaneš daleko – pojmenovává jedna z vedlejších postav paradox, jejž v románu Model (2005) prožívá jeho hlavní hrdina, malíř Peter Wihl.
Lars Saabye Christensen (1953) bývá pro čtivost svých děl přirovnáván k Johnu Irvingovi, v doslovu antologie Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky (2005) je v souvislosti s jeho textem Ideální čas zas zmíněn náš Petr Šabach. Norský autor debutoval románem Amatér (1977), kladný ohlas zaznamenal román Beatles (1984), největšího úspěchu však zatím dosáhl s rozsáhlým, čtyřgeneračním románem Poloviční bratr (2001, česky 2004). Nejnovějším dílem je pak Saabyeho Cirkus (2006), ukazující další rys, který má Christensen společný s Irvingem – cirkusové prostředí. „Oukej, Barnume. My taky rádi házíme míčem. Chceme natočit Divokou kachnu. Akční věci už nejsou, jak říkám, „in“. Diváky teď zajímají blízké věci. Rodina například. Proto chceme Divokou kachnu.“ Tento hovor čteme v úvodu Polovičního bratra, jenž se však dá označit spíše za „hamsunovský“. K Ibsenovu dramatu se Christensen později vrátil právě v románu Model. Nejenže Peterova žena připravuje scénu pro jeho nové divadelní ztvárnění, ale sám příběh je jakousi variací na tragický příběh dívky Hedviky a jejího otce.
Román vypráví o životní krizi umělce. Malíř středního věku stojí na existenciální křižovatce a musí se rozhodnout: život, nebo umění? Peter Wihl má před další výstavou. Malíř pracuje každý den v ateliéru vedle domu, kde žije se svou manželkou Helenou a dcerkou Kaiou. Samotářský umělec žije ve spokojené, fungující rodině, která však jaksi neladí s jeho tvorbou, působí na ni značně tísnivě. Postupem času se ale stěží vypozorovatelné trhliny mění v evidentní proluky. Do Peterova života vstupuje hned několika neblahých okolností: ohrožení dcerky černým psem v parku, podivné krátké ztráty vědomí a problémy se zrakem. Vratké nohy rodiny, která zuby nehty léta drží obraz idyly, se podlamují. Peterovi se nedaří malba, Helenin tón při rozhovorech je plný špatně zakrývané hysterie a netrpělivosti. Proto, že se její manžel začal chovat jinak, nebo proto, že jí došlo, že vsadila svůj život na špatnou kartu?
A proč Model? Malíř Peter je jedinou opravdu živou postavou románu, jeho manželka Helena a dcera Kaia jsou degradovány na modely postrádající duši, obličeje i charakter. Wihlův nejlepší přítel, homosexuální galerista Ben, je figurkou až groteskní. Autor si klade otázku – má umělec právo udělat si z živých lidí modely a obětovat je na oltář umění?
Lars Saabye Christensen navštívil v roce 2006 pražský 12. Knižní veletrh Svět knihy a o svých knihách zde diskutoval s překladatelkou Jarkou Vrbovou a Barborou Závodskou.